Jste si vědomi toho, jak s Vámi lidé a instituce kolem Vás zacházejí? A jak zacházíte vy s nimi? Nás tyto úvahy napadají, takže na úvod první z nich.

Zažili jste už někdy ten pocit, když Vám „začne téct pot po zádech“, zatímco stojíte v supermarketu u pokladny, platíte za nákup a potřebujete si ho uklidit? Za vámi je fronta lidí, a přímo cítíte dusnou atmosféru. Ten tlak „jak je všechny zdržujete.“ Obracení očí v sloup a poznámky o tom, jak kdo kam pospíchá a jak zdržujete? Nabýváte postupně dojmu, že překážíte a měl byste se jít zakopat někam pod zem a nezaclánět? Ve skutečnosti nedostáváte čas a v některých „vymazlených“ obchodech, ani prostor, abyste si mohli překontrolovat účet a v klidu si uložit nákup. Prodavačka Vám ani nic nemusí říct. Jen se významně dívá, v lepším případě je jí to samotné trapné. Máte dojem, že to je náhoda? Možná je načase jednat s vědomím, že to tak je záměrně. "Váš drahý supermarket" Vám ani nepotřebuje sdělit, abyste už konečně vypadli, když jste vyklopili peníze. Použije k tomu společenský nátlak, respektive pro něj vytvoří podmínky. Stačí, když omezí Váš prostor. Ať si toho jste vědomi nebo ne, tak Vám milý supermarket jasně sděluje poselství „vysol peníze, a rychle vypadni“. Zkuste si někdy svůj prostor a čas vzít a uvidíte, že vznikne konflikt.
Zažili jste to, že jdete k pokladně kolem spousty zbytečných věcí, které nepotřebujete, čekáte tam několik minut a Vaše dítě vás systematicky demoluje vyžadováním „něčeho“? To že ani toto není náhoda, to také nevíte? „Supermarket“ Vás jednoduše vydírá, ale k této „radosti“ zneužívá Vaše dítě. Ale to nejsou jediné z nástrah, které jsou na Vás nachystány.